Proč ve vztahu mizí touha (a co se mezi vámi doopravdy děje)

V mnoha vztazích nejde o to, že by chyběla touha. Spíš partneři čekají, kdo udělá první krok – jako důkaz, že tomu druhému na tom záleží.

Mezitím se ale často míjejí.

Co jsou tiché zabijáky intimity?

Z mojí praxe to není jedna konkrétní věc, ale kombinace několika faktorů. Hlavně dlouhodobé přetížení, tlak na výkon a představy o tom, jak by intimita měla fungovat.

Největší problém ale často bývá něco jiného. Mýtus spontánní touhy. Mnoho párů věří, že když je vztah v pořádku, chuť přijde sama a ideálně ve stejnou chvíli u obou.

Jenže v realitě se často potkávají dva různé způsoby prožívání touhy. Spontánní a responzivní.

Spontánní partner se často začne přibližovat a vytvářet intimitu už ve chvíli, kdy je vzrušený.

Partner s responzivním typem touhy naopak potřebuje čas, bezpečí a kontext, aby se vůbec naladil. A teprve pak se může začít vzrušovat.

A když těmto rozdílům nerozumíme, začneme si je vysvětlovat jako nezájem či nedostatek vlastní přitažlivosti.

Ve skutečnosti ale často nejde o nedostatek touhy. Jen se míjíme ve způsobech, jakými každý z nás potřebuje vytvořit touhu.

Mimochodem, proto vznikla Mapa touhy, jednoduchý kompas, který ženám ukazuje, co konkrétně podporuje jejich chuť a proč se v intimitě někdy ztrácí.

Může vztah fungovat bez fyzické intimity?

Ano, může. Ale jen pokud je to vědomá dohoda obou partnerů.

Pokud jeden z partnerů dlouhodobě zažívá odmítnutí nebo potlačuje svoji potřebu blízkosti, začne se to dřív nebo později ve vztahu projevovat jako frustrace či rezignace. A tak partneři často začnou řešit vztah a komunikaci.

Tady je ale potřeba říct jednu věc. Ne všechny rady, které zlepšují vztah, zlepšují i intimitu.

Ve své praxi vidím páry, které ke mně přicházejí ve chvíli, kdy už mají za sebou párovou terapii. Vztah se stabilizuje, ale v oblasti intimity zůstávají bezradní. Očávali, že když zlepší komunikaci a vztah, intimita se tak nějak spraví sama. Protože se odstraní bloky, které jí stojí v cestě.

Tak ale intimita bohužel nefunguje. Odstraněním bloků komunikace zlepšíte... prostě hlavně komunikaci.

Intimní štěstí ale vyžaduje víc, než vztahové dovednosti. Potřebujete budovat intimní kompetence. A ty se nedají vždy vyřešit stejnými nástroji jako vztah.

Co dělá odmítání s psychikou?

Na sezeních s páry často vidím, že dlouhodobé odmítání není jen o sexu. Je to o pocitu:

„Už o mě nestojí. Nejsem pro něj přitažlivá. Jeho/její tělo už mě nechce.“

To jsou pocity, které se dotýkají našich nejniternějších vrstev. Snižují sebevědomí a narušují i pocit bezpečí ve vztahu.

Člověk přestane být v intimitě uvolněný a začne být ve střehu. Buď se víc snaží, nebo naopak úplně stáhne iniciativu.

A často se objeví ještě jeden vzorec: Čekání na to, kdo začne.

Ne jako pohodlnost. Ale jako test. Důkaz vztahu. „Když začne on/ona, znamená to, že mu/jí na mně záleží.“ A pak čekají oba. Oba si to vykládají osobně. A oba se postupně vzdalují. V mnoha vztazích se totiž nečeká na chuť. Čeká se na důkaz lásky.

Ženy potřebují víc emocí. Jak funguje touha doopravdy?

Tahle představa je hodně rozšířená, že ženy potřebují emoce a muži „jen sex“. Realita je ale složitější. Výzkumy ukazují, že emoční blízkost podporuje touhu u obou pohlaví.

Ano, u žen se častěji popisuje, že potřebují víc kontextu a naladění. To ale neznamená, že muži emoční blízkost nepotřebují. Jen ji často prožívají jinak.

Ano, u žen se častěji popisuje, že potřebují emoční blízkost pro naladění. To ale neznamená, že muži ji nepotřebují. Jen do této blízkosti vstupují tak, že ji komunikují jako sexuální potřebu. 

Pro většinu mužů je sex ten nejzákladnější způsob, jak prožít emoční blízkost. Aniž si to sami často uvědomují. Protože prožít emoce a blízkost samy o sobě je jednak nikdo neučil a jednak to vnímají jako “zženštilé” a ne chlapské.

Takže svou potřebu emoční blízkosti prezentují jako takzvaně chlapskou potřebu sexu a ne jako babskou potřebu emocí a blízkosti. 

Jak o tom mluvit bez tlaku

Nejhorší start je obvinění. „Ty už o mě nemáš zájem.“„Mezi námi to nefunguje.“

To téměř vždy vyvolá obranu.

Mnohem bezpečnější je říci to z pohledu vlastního prožitku: „Chybí mi mezi námi blízkost. Neříkám to proto, abych na tebe tlačila.“

Důležité je i načasování. Neotevírat to ve chvíli odmítnutí ani ve chvíli inimity, ale v klidu. Najít si neutrální situaci.

A také je důležité nezačínat hned návrhy řešení. Mohou se snadno změnit v nevyžádanou radu a vyvolat ještě větší vzdor. Zkuste nejprve porozumět. „Jak to vlastně prožíváš ty?“

Konkrétní způsoby, jak o intimitě mluvit přirozeně a bez tlaku, jsem shrnula i ve video lekci zde - > jakotommluvit.cz.

Kde začít, když máte pocit, že se míjíte

Pokud máte pocit, že se v intimitě spíš míjíte než potkáváte, často nepomůže snažit se víc. Spíš pomůže začít postupně rozumět tomu, co se mezi vámi děje.

Váš první krok může být pochopit, jak funguje touha každého z vás. Ženy se mohou ve svém typu touhy zorientovat během 10 minut v krátkém kompasu na Mapa touhy. Další praktické kroky, jak komunikovat o intimitě, najdete na jakotommluvit.cz